Hodnocení parodontálního rizika

Procento krvácení při sondáži (BOP)

Krvácení při sondáži (BOP) se zjišťuje jemnou sondáží až ke dnu chobotu standardizovanou parodontální sondou.

Výsledek je dichotomický – pozitivní nebo negativní. Použitý tlak by neměl překročit 0,25N (25g).

BOP se měří na čtyřech místech každého zubu (meziobukálně, uprostřed bukálně, distobukálně a uprostřed orálně). Nejlépe se postupuje po kvadrantech: nejprve bukální měření, poté orální.

Skóre krvácení při sondáži se vypočítá jako počet pozitivních míst dělený celkovým počtem míst a vynásobený 100.

Počet parodontálních chobotů s hloubkou sondáže ≥5mm

Na každém zubu se šetrně sondují čtyři místa (meziobukálně, uprostřed bukálně, distobukálně a uprostřed lingválně). Zaznamená se počet chobotů hlubokých 5mm nebo více.

Při hodnocení rizika progrese onemocnění u pacienta se počet reziduálních chobotů s hloubkou sondáže ≥5 mm hodnotí ve funkčním diagramu hodnocení rizika jako druhý rizikový ukazatel recidivy onemocnění. Stupnice je lineární, přičemž kritickými hodnotami na vektoru jsou 2, 4, 6, 8, 10 a ≥12%.

Osoby s nejvýše 4 reziduálními choboty lze považovat za pacienty s relativně nízkým rizikem, zatímco pacienty s více než 8 reziduálními choboty za osoby s vysokým rizikem recidivy onemocnění.

Počet ztracených zubů

Pro účely tohoto hodnocení rizika zahrnuje úplný chrup 28 zubů (zuby moudrosti se nepočítají). Zuby moudrosti, které se posunuly meziálně na místo druhých molárů, se počítají jako druhé moláry.

Počítá se počet zubů ztracených z chrupu bez třetích molárů (28 zubů), bez ohledu na to, zda byly nahrazeny. Stupnice je rovněž lineární, přičemž kritickými hodnotami na vektoru jsou 2, 4, 6, 8, 10 a ≥12.

Osoby, které ztratily nejvýše 4 zuby, lze považovat za pacienty v kategorii nízkého rizika, zatímco pacienty, kteří ztratili více než 8 zubů, lze zařadit do kategorie vysokého rizika.

Procento úbytku kosti v poměru k věku pacienta

Procento úbytku kosti se odhaduje z rentgenových snímků postranních zubů. Místo s největším úbytkem určuje hodnotu úbytku kosti.

Za výchozí úroveň kosti se považuje úroveň 1mm apikálně od sklovinocementové hranice (CEJ). Úbytek kosti se přibližně odhaduje v krocích po 10 %. Pokud nejsou k dispozici periapikální snímky, lze použít bite-wing snímky. Pro účely tohoto přiblížení se úbytek kosti odhaduje na 10 % na každý mm.

Při hodnocení rizika progrese onemocnění u pacienta se rozsah úbytku alveolární kosti v poměru k věku pacienta odhaduje ve funkčním diagramu hodnocení rizika jako čtvrtý rizikový ukazatel recidivy onemocnění.

Systémové faktory

Nejlépe podložené důkazy o modifikaci vnímavosti k onemocnění a/nebo progrese onemocnění parodontu pocházejí ze studií populací s diabetes mellitus I. a II. typu (inzulin-dependentním a non-inzulin-dependentním).

Je třeba si uvědomit, že vliv diabetu na onemocnění parodontu byl zdokumentován u pacientů s neléčeným onemocněním parodontu, zatímco pro léčené pacienty dosud nejsou k dispozici jednoznačné důkazy. Je však rozumné předpokládat, že vliv systémových stavů se může projevit i na recidivě onemocnění.

Při hodnocení rizika progrese onemocnění u pacienta se systémové faktory, pokud jsou známy, zohledňují pouze jako pátý rizikový ukazatel recidivy onemocnění ve funkčním diagramu hodnocení rizika. V takovém případě se pro tento vektor označí oblast vysokého rizika. Pokud systémové faktory nejsou známy nebo nejsou přítomny, do celkového hodnocení rizika se nezahrnují.

Faktory prostředí

Užívání tabáku, převážně ve formě kouření, méně již šňupání nebo žvýkání, ovlivňuje vnímavost k onemocnění i výsledek léčby u pacientů s chronickou parodontitidou.

Při hodnocení rizika progrese onemocnění u pacienta je nutné faktory prostředí, jako je kouření, zohlednit ve funkčním diagramu hodnocení rizika jako šestý rizikový faktor progrese onemocnění parodontu.

Přestože je k dispozici jen málo důkazů spojujících kouření cigaret s horšími výsledky během podpůrné parodontální terapie (SPT), zdá se rozumné zařadit silné kuřáky (≥20 cigaret/den) během udržovací fáze do skupiny s vyšším rizikem.

Zatímco nekuřáci (NS) a bývalí kuřáci (FS: více než 5 let od ukončení kouření) mají relativně nízké riziko recidivy parodontitidy, silní kuřáci (HS: definovaní jako osoby vykouřící více než jednu krabičku denně) jsou jednoznačně vystaveni vysokému riziku.

U příležitostných kuřáků (OS: <10 cigaret denně) a středně silných kuřáků (MS: 10-19 cigaret denně) lze předpokládat střední riziko progrese onemocnění.

Literatura

LANG N P, TONETTI M S: Periodontal risk assessment (PRA) for patients in supportive periodontal therapy (SPT). Oral Health Prev Dent 1: 7-16 (2003).