Parodontologické vyšetření

Klinické vyšetření

Klinické vyšetření v zubní ordinaci je jediným způsobem, jak řádně posoudit stav dásní.

Sebehodnocení dásní, například doma před zrcadlem, pro správné posouzení nestačí, protože sami nemůžete zjistit, zda již byly závěsné struktury zubu poškozeny zánětem dásní. Ani parodontální choboty nelze odhalit vlastními silami.

Pouze řádné klinické vyšetření v zubní ordinaci pomocí tzv. dásňové sondy (parodontální sondy) může poskytnout informaci o tom, zda jsou dásně zdravé, zda je přítomen zánět dásní (gingivitida), nebo zda jde o onemocnění závěsného aparátu zubů (parodontitidu).

Základní parodontologické vyšetření

Při první kontrole může zubní lékař nebo dentální hygienistka provést tzv. základní parodontologické vyšetření, které trvá jen několik minut.

Základní parodontologické vyšetření slouží k rychlému zjištění, zda se vyskytují problémy s dásněmi. Je to jednoduchý způsob, jak zjistit gingivitidu nebo odhalit parodontitidu.

Pomocí dásňové sondy (parodontální sondy) se šetrně a přesně měří hloubka průniku sondy na okraji dásně.

Po tomto krátkém vyšetření se další vyšetření provádějí pouze tehdy, pokud existují známky poškození struktur, které drží zuby v čelistní kosti. Mezi tato další vyšetření patří tzv. parodontální status a doplňující rentgenové snímky.

Parodontální karta

Přesné klinické sondování parodontální sondou k měření parodontálních chobotů a výšky čelistní kosti s přesností na milimetr je pro diagnostiku parodontitidy nepostradatelné.

Při klinickém vyšetření dásňovou sondou (parodontální sondou) se s přesností na milimetr měří hloubka průniku sondy do parodontálního chobotu až v šesti místech na každém zubu. Konkrétně se měří vzdálenost mezi okrajem dásně a dnem chobotu. Tato hodnota se nazývá hloubka sondáže. Ve zdravých místech činí hloubka sondáže nejvýše 3 mm. V místech, kde parodontitida již vedla k úbytku závěsného aparátu zubu, může hloubka sondáže činit 4 mm nebo více.

Kromě toho se v tzv. parodontální kartě přesně zaznamenává výška čelistní kosti (úroveň úponu). Parodontální karta je nepostradatelná pro diagnózu a plánování léčby. Parodontální kartu lze zaznamenat online v každé zubní ordinaci a opakovaně používat: www.periodontalchart-online.com.

Rentgenový nález

Měření parodontální sondou umožňuje odhalit místa v chrupu s většími hloubkami sondáže, která vyžadují doplňující posouzení rentgenovým snímkem.

Diagnózu parodontitidy lze s jistotou potvrdit pouze pomocí potřebných rentgenových snímků. Výběr rentgenových snímků potřebných k diagnóze parodontitidy lze provést až po klinickém vyšetření. Tím lze předejít nadměrné radiační zátěži.

V nejjednodušším případě tvoří rentgenový nález 2 snímky (bite-wing snímky) a v nejrozsáhlejším případě tzv. rentgenový status s až 14 dalšími rentgenovými snímky nebo panoramatický rentgenový snímek. Pořízené rentgenové snímky musí zobrazovat čelistní kost obklopující zub a umožnit odhadnout závažnost úbytku kosti.

Na každém rentgenovém snímku pořízeném v zubní ordinaci je nutné zkontrolovat chrup jak z hlediska zubního kazu, tak z hlediska parodontitidy.

Mikrobiologický test

Mikrobiologické metody nám dnes poskytují informace, které nebylo možné získat konvenčními testovacími metodami.

Moderními mikrobiologickými testy se ve složení zubního plaku zjišťují tyto škodlivé druhy bakterií:

• Prevotella intermedia
• Porphyromonas gingivalis
• Agregatibacter actinomycetemcomitans
• Treponema denticola

Náklady na tuto doplňující diagnostiku jsou oprávněné, pokud získané informace vedou ke zlepšení léčby nebo pokud lze předejít zbytečné léčbě.

Klasifikace onemocnění parodontu

Diagnóza gingivitidy a parodontitidy vychází z mezinárodně uznávané klasifikace onemocnění parodontu.

V roce 1999 se v USA konal první mezinárodní workshop o klasifikaci onemocnění parodontu. Nejdůležitější novinkou oproti evropské klasifikaci z roku 1993 bylo, že formy onemocnění již nebyly definovány primárně podle věku pacienta v době první diagnózy (např. juvenilní parodontitida a parodontitida dospělých). Byly zavedeny nové formy – chronická a agresivní parodontitida – a také například parodontitida, která může souviset se systémovými onemocněními.

Nová klasifikace platná od roku 2018 však již nerozlišuje mezi chronickou a agresivní parodontitidou. Parodontitida se nyní popisuje – po vzoru klasifikace diabetu – pomocí stadií (staging) a stupňů (grading).